Známý má malý obchůdek. Kdysi pradávno začínal s prodejem v dřevěné boudě a časem se dopracoval ke kamennému obchodu. Ne, že by byl nepřítel moderních technologií, ale vždy tvrdil, že na to, aby měl vlastní internetovou přípojku nemá peníze a na těch jeho pár květin, že to nemá smysl. Na mé tvrzení, že si jej stejně časem pořídí se někdy usmál a někdy po mně mrštil předmětem který měl zrovna po ruce. Někdy kaktus, jindy hortenzie. Kaktusem to bolelo více.

Jenže přišlo další nařízení naší slavné vlády a hups, bez internetu mohl můj známý obchod tak akorát zavřít.

Takže musel začít hledat poskytovatele internetu, i když tento výraz je technicky nesprávný. Internet vám nikdo poskytnou nemůže, protože to ani nejde. To je celosvětová síť. Ten, koho máme na mysli je poskytovatel internetového připojení. Tedy, zkráceně provider.

Ale u nás se výše uvedené úsloví vžilo a každý ví, co si pod tím pojmem má představovat.

Nuže z výše uvedeného vidíme, že to prostě v některých věcech bez internetu nejde.

Připojení pak již není nic složitého. Lidé z firmy Pranet prostě přijedou a budou tahat. Ne vás za uši, ale dráty a kabely a přivedou vám internetové připojení až k vašemu stolu, obrazně řečeno, protože dnes se již kabel skoro nepoužívá. Všichni používají wi-fi, kde se může připojit více přístrojů, aniž by se musely tahat kabely. Proto vlastně mužové z Pranetu umísti na vaše přání, kam budete chtít takovou malou krabičku, které se říká router. Tato krabička ukončí kabelové připojení a již jej bude nahrazovat bezdrátově. V celém bytě domě či jinde budete tak mít připojení jednoduché a rychlé.

Jistě, může se stát, že někam signál nedosáhne, ale od toho je zde právě tato firma, aby věc vyřešila. Většinou tím, že se router umístí někam jinam, více do středu domu. Řešení je samozřejmě více, ale to už by bylo na další článek.

Jedním jediným kabelem vedoucím ze zdi se spojujeme s celým světem. Ano, těch kabelů je samozřejmě více, spousty, ale jako uživatel, a to zcela obyčejný uživatel, vidíte jen ten jeden jediný, který nám vede k routeru. Tedy česky rozbočovači.

Starší generace pamatují podobnou přípojku, a to přípojku telefonní. Podali jste si žádost a za chvilku, zhruba během deseti let, k vám přišli technici a během týdne vám zapojili telefon. Pak už jste se také mohli spojit třeba s někým z vedlejší vesnice. Dále už ne, to už vás v dřevních dobách museli složitě a různě přepojovat na ústřednách. Toto většinou dělaly ženy, než začala postupem času přicházet automatizace. Pak už musely ženy jinam a vy jste si za pečlivého dozoru a dohledu STB mohli zavolat i do znepřátelené kapitalistické ciziny. Váš hovor byl pečlivě monitorován, nahrán a znova a znova poslouchán dobře najatými špicly, kteří sledovali, zda nemíníte sesadit režim, či neobjednáváte-li si součástky k výrobě neutronové pumy.

Tato situace je již naštěstí dávno za námi. S tím sledováním to zde rozebírat (raději) nebudeme, a podíváme se, jak je to s připojením.

Dnes již žádost nikam nepodáváte, nemusíte ji neustále kontrolovat, nemusíte nikoho uplácet a ani nebudete čekat deset či více let. Dnes stačí zvednout telefon a večer surfovat. Velká většina firem to tak zvládá, další většinou do druhého dne.

A ceny? Proti dřívějšku naprosto jiné. Platí se samozřejmě za rychlost, nikoli již za objem dat. Nejlevnější internet Praha je například ve své nabídce natolik vynalézavý, že si můžete vybrat to, co vám nevíce vyhovuje. Pokud nepotřebujete rychlost nejvyšší, klidně si vyberete tu, co k prohlížení netu potřebujete. A chcete-li pařit hry, dáte si tu nejvyšší. A to je pak smršť.

Podívejte se sami na tu nabídku a ihned volejte. Váš vstup do celosvětové sítě se tak může uskutečnit ve velice krátké době.